Hjůstne, máme problém!

„Co se děje?“
„Nic!“
„Miláčku, vidím, že Ti něco je.“
„Ne vážně nic.“

A za pár minut, hodin, někdy dnů nebo dokonce měsíců se dozvíte, co se děje zcela konkrétně, ale v úplně jiné formě a situaci, než byste si přáli. V tom lepším případě Vás čeká pár nepříjemných chvil, kdy na sebe koukáte a nevíte co říct a radši byste se utekli někam schovat.

Kdo z nás takovouto situaci v partnerském (nebo i jiném) vztahu nezažil?

Miláčku, co Ti je?

Je docela hezké odpoledne, trávíte spolu příjemný čas a najednou vidíte, že partner, nebo partnerka není tak úplně ve své kůži, a evidentně v reakci na něco, co jste řekli, ale Vy nevíte co se děje, jestli to s Vámi skutečně souvisí, a pokud ano, co konkrétně jste provedli… Snažíte se zmapovat situaci obligatorní otázkou – „Miláčku, co Ti je?“ Jenže od protějšku se nic kloudného nedozvíte. Situace, kterou si pravděpodobně prošel každý z nás, kdo byl někdy součástí partnerského páru. No jo – ale jak z toho ven? Pojďme se podívat, co se to vlastně odehrává a jak bychom z toho mohli vyjít s co nejlepším skóre.

Co se teď právě děje MNĚ?

Napřed se pojďme vžít do role toho, kdo se snaží zjistit co se děje:

Pokud jste v téhle pozici, pravděpodobně jste správně identifikovali, že je něco jinak. Přece jen už svoji polovičku znáte nějaký ten pátek. S tím nejlepším možným úmyslem tedy pokládáte otázku, abyste se dozvěděli, o co vlastně jde. Co ale dělat, pokud se Vám dostane odpověď, že se neděje nic?

Co je pravděpodobné ještě ale nemusí být skutečnost. Zkuste si naopak položit otázku – Co se teď právě děje mně? Nejsem teď třeba já příliš citlivý na partnerovy „odchylky“ v chování? Nepozoruji partnera moc? Nejsem já z něčeho podrážděný, nebo rozladěný? Pokud je Vaše odpověď ne, vyzkoušejte místo sáhodlouhého vyzvídání co se děje na druhé straně skutečně popsat, co se děje Vám. Může to vypadat třeba takto: „Víš lásko, připadáš mi teď trochu rozladěná, zdá se mi, že reaguješ jinak než jindy, a já jsem z toho nervózní, protože nevím, jestli je mezi námi všechno v pořádku?“ Prostě a jednoduše popište, co se děje u Vás.

Co bys ode mě teď potřeboval/a?

Případně můžete zkusit partnera trochu „postrčit“ k tomu, aby Vám pomohl s řešením situace otázkou typu: „Je něco, co bys ode mě teď potřeboval/a?“ nebo „Je něco, co můžu udělat, aby atmosféra mezi námi byla lepší?“

Ale pokud je protějšek neoblomný a trvá na tom, že se nic neděje, pak musí nastoupit RESPEKT. Váš partner je dospělý – nebo by alespoň měl být. Tudíž, pokud Vám řekl, že se nic neděje a nic od Vás nepotřebuje, nezbývá Vám nic jiného než to respektovat. A třeba, když to necháte být a dáte partnerovi prostor, sám za Vámi v klidu přijde a s trápením se Vám svěří. 😊

A teď se pojďme podívat na opačnou roli. Něco se ve Vás odehrává, partner se Vás něčím dotknul, nebo jste si na něco vzpomněli, a chce se po Vás teď odpověď. Za mě je nejlepší OTEVŘENOST!

• Pokud je něco, co Vám vadí – řekněte to! Pokuste se ale partnera nehodnotit, držet se skutečností a popsat SVOJE pocity. Například: „Vážně mě mrzelo, co jsi před chvílí řekl/a (buďte konkrétní), protože…“ Věřte mi, že se to setká s lepší reakcí než „Nic, mluvíš se mnou jak s podržtaškou!“
• Pokud sami nevíte, co Vám je, nebo jak to formulovat – řekněte to!
• Pokud se bojíte, že se partnera dotknete, zkuste být co nejcitlivější a řekněte i tohle!
• Pokud zrovna nejste připraveni o tom mluvit – řekněte to! Ale nenechávejte partnera dlouho v nejistotě. Ani Vám by to jistě nebylo příjemné. Můžete mu/jí upřímně sdělit, že teď nejste připraveni o tom mluvit, ale zkusíte to třeba za hodinu/večer… až bude více klidu.
• A pokud to s partnerem vůbec nesouvisí – řekněte to v každém případě.

 Vaším cílem je přeci společná věc – spokojené partnerství. Nebojte se před partnerem být zranitelní a odhalit svoje pocity, zkoušejte o nich mluvit a porozumět si navzájem. Zároveň mějte na paměti, že i když jste třeba ty nejvíc spřízněné duše, nemusíte se pochopit pokaždé. Pokaždé byste se ale měli respektovat a poskytovat si navzájem bezpečné prostředí a prostor pro svou individualitu.

A jedna důležitá poznámka na závěr, aby mohl být člověk dobrým partnerem pro druhého, musí se nejdřív naučit být tím správným parťákem a oporou především sám pro sebe. To je přesně jedna z věcí, se kterou pomáhám svým klientům.

KNÍŽKY, KTERÉ MŮŽOU POMOCI:

• E. Berne: Jak si lidé hrají
• H. Vojtko: Vztahy a mýty