„Co se děje?“
„Nic!“
„Miláčku, vidím, že Ti něco je.“
„Ne vážně nic.“
A za pár minut, hodin, někdy dnů nebo dokonce měsíců se dozvíte, co se děje zcela konkrétně, ale v úplně jiné formě a situaci, než byste si přáli. V tom lepším případě Vás čeká pár nepříjemných chvil, kdy na sebe koukáte a nevíte co říct a radši byste se utekli někam schovat.
Kdo z nás takovouto situaci v partnerském (nebo i jiném) vztahu nezažil?
Je docela hezké odpoledne, trávíte spolu příjemný čas a najednou vidíte, že partner, nebo partnerka není tak úplně ve své kůži, a evidentně v reakci na něco, co jste řekli, ale Vy nevíte co se děje, jestli to s Vámi skutečně souvisí, a pokud ano, co konkrétně jste provedli… Snažíte se zmapovat situaci obligatorní otázkou – „Miláčku, co Ti je?“ Jenže od protějšku se nic kloudného nedozvíte. Situace, kterou si pravděpodobně prošel každý z nás, kdo byl někdy součástí partnerského páru. No jo – ale jak z toho ven? Pojďme se podívat, co se to vlastně odehrává a jak bychom z toho mohli vyjít s co nejlepším skóre.
Napřed se pojďme vžít do role toho, kdo se snaží zjistit co se děje:
Pokud jste v téhle pozici, pravděpodobně jste správně identifikovali, že je něco jinak. Přece jen už svoji polovičku znáte nějaký ten pátek. S tím nejlepším možným úmyslem tedy pokládáte otázku, abyste se dozvěděli, o co vlastně jde. Co ale dělat, pokud se Vám dostane odpověď, že se neděje nic?
Co je pravděpodobné ještě ale nemusí být skutečnost. Zkuste si naopak položit otázku – Co se teď právě děje mně? Nejsem teď třeba já příliš citlivý na partnerovy „odchylky“ v chování? Nepozoruji partnera moc? Nejsem já z něčeho podrážděný, nebo rozladěný? Pokud je Vaše odpověď ne, vyzkoušejte místo sáhodlouhého vyzvídání co se děje na druhé straně skutečně popsat, co se děje Vám. Může to vypadat třeba takto: „Víš lásko, připadáš mi teď trochu rozladěná, zdá se mi, že reaguješ jinak než jindy, a já jsem z toho nervózní, protože nevím, jestli je mezi námi všechno v pořádku?“ Prostě a jednoduše popište, co se děje u Vás.
Případně můžete zkusit partnera trochu „postrčit“ k tomu, aby Vám pomohl s řešením situace otázkou typu: „Je něco, co bys ode mě teď potřeboval/a?“ nebo „Je něco, co můžu udělat, aby atmosféra mezi námi byla lepší?“
Ale pokud je protějšek neoblomný a trvá na tom, že se nic neděje, pak musí nastoupit RESPEKT. Váš partner je dospělý – nebo by alespoň měl být. Tudíž, pokud Vám řekl, že se nic neděje a nic od Vás nepotřebuje, nezbývá Vám nic jiného než to respektovat. A třeba, když to necháte být a dáte partnerovi prostor, sám za Vámi v klidu přijde a s trápením se Vám svěří. 😊
A teď se pojďme podívat na opačnou roli. Něco se ve Vás odehrává, partner se Vás něčím dotknul, nebo jste si na něco vzpomněli, a chce se po Vás teď odpověď. Za mě je nejlepší OTEVŘENOST!
Vaším cílem je přeci společná věc – spokojené partnerství. Nebojte se před partnerem být zranitelní a odhalit svoje pocity, zkoušejte o nich mluvit a porozumět si navzájem. Zároveň mějte na paměti, že i když jste třeba ty nejvíc spřízněné duše, nemusíte se pochopit pokaždé. Pokaždé byste se ale měli respektovat a poskytovat si navzájem bezpečné prostředí a prostor pro svou individualitu.
A jedna důležitá poznámka na závěr, aby mohl být člověk dobrým partnerem pro druhého, musí se nejdřív naučit být tím správným parťákem a oporou především sám pro sebe. To je přesně jedna z věcí, se kterou pomáhám svým klientům.