Šumavské divadelní prázdniny

Přemýšleli jste někdy, kolik rolí v životě hrajeme? Partnerka, dcera, sestra, kamarádka, kolegyně, nadřízená… To jsou jen některé ty moje… Každá z těchto rolí vyžaduje určité úsilí. Co takhle si někdy vzít divadelní prázdniny a „hrát“ jenom sebe. Respektive nehrát!

Ztraceno v překladu

Někdy se nám může stát, že při naplňování svých životních rolí, byť jsou to role, které máme rádi, tak trochu začneme ztrácet sami sebe. Snadno můžeme sklouznout k tomu, že se snažíme náležitosti těchto rolí splnit co nejlépe (abychom byli dobrými partnery, kamarády, pracovníky…), a pak už je jen krůček k tomu dennodenně naplňovat očekávání ostatních a zapomenout se řídit vlastním citem.

Super nástrojem jak z tohohle na chvíli ven a jak se vrátit sami k sobě je pobýt si nějaký ten čas o samotě. Ideálně ale ne hoďku nebo dvě, ale třeba aspoň jeden den nebo víkend, ale ani taková dovolená sám se sebou nemusí být k zahození. Já jsem vyrazila na svůj víkend sama se sebou na Šumavu 🙂

V naší kultuře jste však tak trochu za podivíny, pokud něco podnikáte sami. Díky hipster vlně už je celkem obvyklé, že se s notebookem posadíte sami do kavárny, ale třeba jít sám na večeři nebo do kina, to už jste „vlk samotář“, „divní“, nebo politováníhodná lidská bytost, protože nemáte s kým jít.

Když jsem se já vypravila na svůj víkend můj táta mě v žertovném tónu nazval „osamělým turistou“. Přitom já jsem si osamělá nepřišla ani na chvíli a moc jsem si to užila. Nenechejte se proto nikým odradit, pokud čas pro sebe potřebujete, často je to pro ostatní jen nezvyk 🙂

„Duše potřebuje samotu, jako tělo potřebuje lásku.“
– George Bernard Shaw

Když jste sami musíte se konfrontovat se svými myšlenkami, strachy a démony, které s větším či menším úsilím v běžném životě přehlušíte denním shonem, nebo rozhovory s jinými lidmi. Když jste ale sami, vedete rozhovor pouze se sebou a jste tak trochu nuceni svůj vnitřní hlas poslouchat. Máte šanci si uvědomit, s čím ve svém životě nejste tak úplně spokojeni, kdo vám v tu chvíli chybí a kdo ne, ale také se nejspíš projeví vzorce chování, nebo myšlení, které Vám nejsou úplně prospěšné.

Například já jsem o svém šumavském víkendu o dost přešvihla délku a náročnost trasy, která by pro mě byla v tu chvíli vhodná – VZOREC: Zajímá mě spousta věci v mém okolí, všechno potřebuju vidět, ale většinou už se to pak nedá stíhat a je toho moc. V půlce trasy jsem se dostala do menší panik, že se mi vybije baterka na telefonu a zůstanu bez mapy – VZOREC: Větší obavy z budoucnosti než by bylo potřeba, nebytí v přítomném okamžiku. Samozřejmě jsem do cíle dorazila ještě se čtvrtinou baterky, zato úplně vyřízená z tempa, které jsem nasadila.

Tohle všechno určitě nezměním ze dne na den, ale minimálně teď přesně vím, na čem můžu postupně krok za krokem pracovat. Někdy ale „jen“ přijít na to, na čem člověk potřebuje pracovat není tak jednoduché, a nebo prostě neví jak na to – s tím Vám ráda pomohu já 🙂 .

„Být sám, to je tajemství vynálezu; v samotě se rodí myšlenky.“
– Nikola Tesla

A ještě jedna důležitá věc závěrem. To, že potřebujete strávit čas o samotě a uvědomit si svoje potřeby a přání neznamená, že jste sobec, ani že se jím stanete, ani to, že si pak tyhle potřeby a přání budete naplňovat bez ohledu na ostatní. Jen to, že si jich budete více vědomi, budete vědět, kdy ve svém životě jdete tak trochu proti sobě a kdy svoje potřeby vědomě a dobrovolně dočasně upozadíte, protože třeba chcete pomoct, nebo se postarat o někoho jiného a budete vědět, jak si je potom zase dočerpat.